Pro Káju
Je obyčejná neděle a já ještě vůbec netuším,
že tento den stane se mi osudným.
Na icq píše mi,
zatím kluk neznámý.
S klukem píši si již dva měsíce,
stále více prahnu po jeho nabídce.
Kdy napíše chtěl bych jít s tebou ven,
kdy už mi splní ten můj sen.
Ačkoliv já vždy velice stydlivá byla,
napsala jsem mu že bych ho vidět chtěla.
Prvního září,ten krásný den,
šli jsme poprvé spolu ven.
Zdál se mi zvláštní,trochu jsem se ho bála,
avšak na další schůzka šla velice ráda.
Od té doby častěji jsme se viděli,
a pomalu bez sebe být nemohli.
Po měsíci od první schůzky byla jsem si jistá,
přišla ke mně,láska,ta mrcha nelítostná.
To ona zákeřně a promyšleně způsobila,
ten pocit kterého jsem se zbavit nemohla.
Pamatuji si to jako dnes,
ten pocit co nás zasáhl jako blesk.
Že políbit se je ta správná věc,
kdo však najde odvahu porušit tu klec.
Tu klec,která na nás je,
která políbit se nám zabraňuje.
On byl ten odvážný,porušil ji,
dodnes mu za to děkuji.
Od té doby já bez jeho polibků nemůžu žít,
nevěřila jsem,jak krásné to může být.
Když slyším jeho miluji tě,
vím že on je ten jediný na světě.
Ten,kterému své srdce daruji
a kterého opravdu miluji.
O jedinou věc teď Boha prosím,
ať navždy ho v srdci nosím.
:)
(Kaja, 3. 12. 2013 13:57)